I ve druhém mistrovském zápase hrajeme venku a jsme hosty vokovické Aritmy. Hned v úvodu misím vysvětlit situaci, která je letos ročníkově v kategorii mladších žáků. Tam můžou hrát kluci narození v roce 2002 a mladší. My nemáme takového jedince ani jednoho a náš tým je poskládán z kluků, kteří jsou ročníkově 2003 a 2004. Díky skvělé spolupráci s trenérem Beznoskou máme k dispozici opět Filipa Rejlka a Matyáše Musila, kteří jsou narozeni ve zmíněném roce 2002. Proto jsme jen těžko i s touto pomocí  mohli vzdorovat domácím, kteří díky tradičně početné mládežnické základně mají poskládán tým jen z ročníků 2002. Rozdíl místy dvou let mezi našimi kluky a domácími musí být prostě vidět. Hlavně v síle, rychlosti, myšlení a výšce. Bohužel toto se nám bude stávat skoro ve všech zápasech a tak musíme být trpělivý a bojovat o každý možný bodík do tabulky.

Zápas začal podle očekávání a domácí nás postupně stále více svírají před naší bránu. Tam od první minuty svými zákroky čaruje Michal Foldyna a jen díky němu je skoro patnáct minut nerozhodný výsledek 0:0. Pak se domácí střelci poprvé prosadí přízemní střelou a více se uklidní. Do poločasu inkasujeme ještě dvakrát a tak je skóre 3:0 pro domácí.

Do druhého poločasu jde chytat Kuba Fašianok, trochu přeskupíme řady a burcujeme se, že se pokusíme bojovat o vylepšení skóre. Opak je pravdou, domácí nás rozebírají do posledního šroubku a otevřou si svojí vlastní střeleckou soutěž. Výsledkem je závěrečný stav 15:0 pro Aritmu, když my jsme ani jednou nevystřelili na domácího brankáře. Jasně jsme viděli rozdíl v práci s míčem a hlavně v kombinaci, při které domácí hráči často používali narážečky na jeden dotek a tak nás kolikrát postavili do role tréninkových kuželů. Když k tomu připočtu fakt, že jsme nedokázali udržet míč déle než na dobu tří přihrávek, tak není divu, že se na nás valil jeden útok za druhým.

Závěrem musím moc pochválit Michala Foldynu, který i přes tři obdržené branky chytal skvěle a v poli snesli měřítko Adam Černý s Honzou Zámyslickým, kteří se velmi snažili. Zbytek týmu tentokrát nehrál nejšťastnější utkání a spoustu branek jsme domácím připravili přímo na zlatém podnose. Tím nechci vůbec snižovat výkon kluků z Aritmy, protože na jejch hru se pěkně koukalo a zatím jsou fotbalově pro nás úplně někde jinde. Přesto jsme si vysloužili hlavně za první poločas raspekt domácích trenérů s povzbuzením do další práce. Oni jsou již na tomto prostoru o dva roky dále kdežto my teprve začínáme!